recenze debutového alba TouLaní 8/21

JANA KOZUBKOVÁ

TouLaní

Galén, 2021, 31:30

O Janě Kozubkové se asi v každém článku uvádí, že ve svém písničkářství využívá zkušenosti divadelní herečky. Také se tomu nevyhnu, existuje dobrý důvod. Kozubková dokáže v písních poutavě pracovat s příběhem i lyrikou, jako vypravěčka odstiňovat nálady a vtahovat do děje. Navíc dvě písně na albu, Vlcia To je láskas texty režisérky, dramatičky a herečky Lucie Ferenzové, vznikly přímo pro divadelní představení. Při verších „za noci temné a tiché / hlubokým starým dubovým lesem / žene se smečka loveckých psů / tisíce očí nocí se plíží / širokou bílou sněhovou plání / čenichy od stopy ke stopě zvou“ (Vlci) máme vyzpívaný výjev takřka před očima. Ať už se Kozubková stává „laní pouhou“ vedle „krále na bílém koni“ (Na hladině) nebo se jen v přeneseném smyslu toulá („proud nás unáší / každého k jeho břehu / vítr nás halí belí halí / loďky kolébají nás“ v písni Loďky), dá se jí věřit každé slovo. A jistě, název alba je výstižný.

Zároveň je ale třeba dodat, že „divadelní“ aspekt tu není berličkou. Janinu písničkářskou tvorbu nelze hodit do škatulky herecké zpívání, která získala znevažující nádech, byť jistě v mnoha konkrétních případech neprávem. Kozubková zkrátka výtečně zvládá také muzikantské řemeslo. Především pěveckou techniku, skoky mezi rejstříky, trefování správné intonace v netuctových melodických koloraturách. Hudba obstojí bez jakýchkoliv hereckých zkušeností, je nosná bez „přehrávání“. Zvláště když připočteme zajímavou barvu Janina hlasu. Kytarový doprovod nevybočuje z jednoduchého, funkčního hraní, ale není neumětelský.

A především, Jana Kozubková se na debutu osvědčila jako naprosto zralá autorka. Poetika jejích milostných či vztahových výpovědí neklouže k banalitám (Modrej zub, Jenom tak, Krabice od bot) a velmi trefně znějí i komentáře „sociálních jevů“ (Hejty). Pokud má píseň religiózní podtext (Žalm 262), působí nevtíravě. Janin albový debut patří k těm, které probouzejí těšení na druhotinu.

Tomáš S. Polívka