Na konci století ryb, A Studio Rubín, 26.10., 23.11. v 19:30

Na konci století ryb, A Studio Rubín, 26.10., 23.11. v 19:30

Století ryb je století lidí, kteří chladně pozorují. Bez pohnutí. Snad s jistým voyerským zájmem, ale angažmá nepřekračuje uspokojení pozorovatele. To byly Ryby, o nichž psal Ödön von Horváth.

Premiera inscenace Na konci století ryb v režii Lucie Ferenzové

v A studiu Rubín, Malostranské nám. 9, Praha 1

ve středu 30.9. v 19:30

https://astudiorubin.cz/inscenace/na-konci-stoleti-ryb

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

recenze Vladimíra Mikulky na webu nadivadlo.blogspot.com z 1.10.2020:

Mikulka: Na konci století ryb (A Studio Rubín)

No a co kdybysme se všichni rovnou svlíkli? 

Krátce po zarovnání restů s inscenací Perníková chaloupka (přeloženou z jara, glosa zde) uvedlo A Studio Rubín první plánovaný titul sezóny nové. Zároveň se po mateřské pauze vrací zdejší dramaturgyně a umělecké šéfka Dagmar Fričová (dříve Radová) – a ukázalo se, že kouzlo stále trvá. 

Na konci století ryb je – ošklivým termínem řečeno – sebezpytná vztahovka, která se točí kolem témat, jimiž se A Studio zabývalo loni a předloni v povedené sérii Thelma a Selma, Lonely horny only nebo Klaunovy názory. Fričová vezme úspěšnou manželskou dvojici mladšího středního věku, dvě ambiciózní mladé umělkyně, přidá špetku progresivistické rétoriky, smrťáckou dávku ironie, všechno důkladně protřepe, a vyjde z toho neobyčejně zábavný koktejl, ze kterého zároveň čiší úzkost a prázdnota. Sebezpyt, oscilující mezi sebezraňováním a sebeprezentací, pokrytecké a sebevědomé tirády, ironické zcizující komentáře pokryteckých a sebevědomých tirád, erotické dusno, které se nezadržitelně překlápí do banality a trapnosti. A na konci krátký záblesk naděje aspoň pro ty dva zakřiknutější členy čtveřice (musím se ovšem přiznat, že to byl jediný moment, který mi sem trochu nepasoval). 

A navíc je to výborně zrežírované (Lucie Ferencová) i zahrané (Anita Krausová, Šimon Krupa, Jana Kozubková a Michaela Skalová). S nadhledem a lehkostí, bez zbytečného tlaku na pilu a šaškování, s řadou nápadů, které se sympaticky drží na obtížně postřehnutelné hranici mezi vážností, ironickým úšklebkem a absurdní legráckou. Třeba když při vrcholně trapném setkání celé čtveřice na chatě přejde hovor bez zjevného důvodů do písně od Radiohead, a dialogy tak pokračují, řečeno s Clausewitzem, „jinými prostředky“. Celkově velmi milé překvapení, a hlavně velmi povedená inscenace, které bych ze srdce přál, aby se stala i diváckým hitem.

Více informací o inscenaci zde 
Foto ze zkoušky, Facebook A Studia

Vystavil Vladimír Mikulka 10:00:00 

http://nadivadlo.blogspot.com/2020/10/mikulka-na-konci-stoleti-ryb-studio.html

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Tomáš Šťástka napsal 6.10.2020 na server iDNES.cz :

RECENZE: Končí už to cynické století ryb? táže se rozháraná čtveřice

6. října 2020  13:59Na jedné straně manželé, ona fotografka, on herec. Věkem tak do čtyřiceti, bezdětní. Na straně druhé dvě dívky, studentky, obě lehce přes dvacet, bez jakýchkoli závazků. Na půdorysu nezvyklé čtveřice se pohybuje nejnovější premiéra pražského A studia Rubín.

Ta vznikla v kooperaci s divadelním sdružením Kolonie. Inscenaci s názvem Na konci století ryb sem totiž připravila režisérka Lucie Ferenzová (vůdčí postava Kolonie) a dramaturgyně i autorka Dagmar Fričová (umělecká šéfka Rubínu).

Titul odkazuje k novele Století ryb Ödöna von Horvátha, který se tak v první polovině minulého století pokoušel pojmenovat odosobněnou generaci schopnou přijmout myšlenky nacismu. Tvůrci tak částečně polemizují s otázkou, nakolik je dnešní generace jiná a nakolik je stále schopna segregovat ostatní, třebaže téma rasy nyní nahrazuje problematika odlišných názorů.

Zní to možná komisně, ovšem tak velké zadání dokáže Na konci století ryb vyprávět neobyčejně poutavě skrze obyčejnou vztahovou pěnu dní. Zatímco si vyhořelá umělkyně (Anita Krausová) ujasňuje díky jedné radikální vysokoškolačce (Jana Kozubková) své sexuální a emoční preference, její manžel (Šimon Krupa) si vnitřně obhajuje, že stále ještě není pozdě a nevhodné romanticky vzplanout (Michaela Skalová).

Tvůrcům přitom stačí minimalistická scéna s jedním rozšlápnutým dortem (Adriana Trpković), pasující hudba (Markéta Ptáčníková) podtržená pěveckými dispozicemi Kozubkové a Skalové a především skvělé herecké výkony. Jen funkčním proudem dialogů i monologů se diváci přenesou do pražského klubu, na domácí párty či třeba chatu kdesi v lesích.

A když se všichni herci po svém vyrovnají s raným hitem Creep britských Radiohead, je jasné, že Na konci století ryb patří k tomu nejlepšímu, co zatím rozbíhající se sezona na poli činohry přinesla. 

Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/na-konci-stoleti-ryb-rubin-recenze.A201006_133807_divadlo_ts