Dobré dílo – Broumovský klášter

Scénář: Renata Putzlacher
Režie: Radovan Lipus
Scénografie: David Bazika
Kostýmy: Eva Kotková
Hudba: Jan Matásek
Osvětlení: Martin Bitala

Hrají: Michal Bumbálek, Zuzana Černá, Martina Longinová, Kajetán Písařovic, Zdeněk Trčálek, Jana Kozubková, Jan Matásek, Jakub Šafář, František Masopust, Regina Přibylová, Matyáš Agnolozzi, Anežka Pumrová, Tomáš Valášek

Komorní divadelní meditace připomene životy a dílo Sigismunda Ludvíka Boušky, Jana Anastáze Opaska, Josefa Škvoreckého, Karla Kryla, Marie Stryjové a dalších osobností spojených (nejen) s krajem pod Hvězdou.

Na inscenaci z autorské dílny režiséra Radovana Lipuse a básnířky, překladatelky a dramatičky Renaty Putzlacher se budou podílet hostující profesionální i místní amatérští herci. Během představení, které vzniká přímo pro Agenturu pro rozvoj Broumovska k jejím 20. narozeninám, zazní mimo jiné i písně Karla Kryla.

Sigismund Ludvík Bouška (1867–1942), kněz-benediktin, básník, spisovatel, překladatel a sběratel výtvarného umění. Byl výraznou, vůdčí osobností okruhu mladých katolicky orientovaných autorů, spisovatelů a výtvarníků, kteří se ve druhé polovině 90. let seskupili ve sdružení tzv. Katolické moderny. Skupina se netěšila přízni vyšších církevních kruhů, protože měla i jeden neliterární cíl, totiž reformovat církevní řády a přizpůsobit je současné společnosti. Bouška svá důkladně připravovaná nedělní kázání často obohacoval rozbory aktuální politické situace ve společnosti, komentoval probíhající 1. světovou válku a vyslovoval se proti Rakousko-Uhersku. Po válce za ním přijížděli na Broumovsko spisovatelé Julius Zeyer, Otokar Březina, Růžena Svobodová aj. Na Boušku zapůsobila výzva Jaroslava Vrchlického k překládání světové literatury do češtiny; i proto několikrát vycestoval do Evropy, kde si vylepšil své jazykové znalosti a mohl tak překládat z několika jazyků. Bouška zemřel 29. srpna 1942 v nemocnici v Náchodě. Pohřební obřad v břevnovském klášteře v Praze celebroval mladý převor Anastáz Opasek. Za Bouškova života je sice rozdělovaly generační problémy a střety, ale Opasek se ke staršímu kolegovi vždy hlásil a ctil jeho umělecký odkaz.

Jan Anastáz Opasek (1913–1999), kněz, básník, teolog a benediktinský mnich, byl v roce 1932 přijat do břevnovského kláštera jako novic. K jeho obláčce přišel i Jaroslav Seifert, který v Břev­no­vě bydlel; byl také hostem a četl své básně na schůzkách mladých lidí v klubu Anastasium. Opasek už jako klerik návštěvoval Josefa Floriána, zakladatele vydavatelství Dobré dílo ve Staré Říši, a v roce 1942 ho zde pohřbíval. V roce 1947 byl Opasek zvolen břevnovským opatem. V září 1949 byl v rámci akce zaměřené proti klášterům a řeholníkům zatčen a v prosinci 1950 byl ve vykonstruo­vaném procesu odsouzen na doživotí za špionáž ve prospěch Vatikánu. Ve vězení strávil jedenáct let. Po amnestii 1960 byl propuštěn, bylo mu však zakázáno vykonávat kněžské povolání. V roce 1968 dostal státní souhlas k výkonu kněžského povolání a po srpnu 1968 emigroval do SRN, do benediktinského opatství v Rohru (Bavorsko), kam přišli po roce 1945 vyhnaní mniši německé národnosti z Brou­mo­va. V roce 1972 spoluzakládal Laické katolické sdružení Opus bonum, které mělo pečovat o rozvoj české a slovenské kultury (myšlenkově vycházelo z odkazu staroříšského myslitele Josefa Floriana). Toto sdružení vedle publikační a vydavatelské činnosti pravidelně organizovalo tzv. setkání porozumění a smíření. V exilu se Anastáz Opasek stýkal a přátelil s Karlem Krylem.

Dobré dílo Sigismunda Ludvíka Boušky a Jana Anastáze Opaska – mravenčí, neúnavná práce lidí, pro které slova naděje a svoboda nebyly jen prázdnými pojmy. Znali se a přátelili s řadou osobností českého uměleckého světa a představují tak i podanou ruku církve kultuře. Oba byli pohřbeni na hřbitově benediktinů v pražském Břevnově, kde byl v roce 1994 pochován i Karel Kryl.